Podělím se o náš příběh s šifrou číslo 5 (pozor, budou spoilery). Přijde mi fakt zábavný a zároveň mě překvapuje, že nikomu jinému se to zjevně nestalo (všichni ostatní ji vyluštili).

... Už během nějakého přesunu přijdeme na to, že tučná slova se mají nahradit slovy volen, nešil, výtoč, halen, karas. A pak nám není okamžitě jasné, jak z toho dostat heslo. (Ještě teda zapáleně debatujeme, jestli když píše Jan Jiřímu, tak z toho má být jasné, že píše Werich Voskovcovi do Ameriky, a v tom duchu se možná má interpretovat „...je u vás líp“.) Když si na to pak v klidu sedneme, tak si všimneme, že zřetězením těch slov dostáváme zhulené řešení „Vole nešil, vytoč halenka (+nějaký bordel)“. A halenka je v rejstříku. (A je skoro konec hry, takže to už nejdeme vyzvednout.)

Jasně že není úplně čisté vynechávat zdvojené N, že se heslo obvykle zadává či hledá, ale nevytáčí, a že mít na konci tajenky tři nadbytečná písmena není ideální. Ale říkali jsme si, že řešení holt občas zhulená jsou, a že vlastně je docela působivé, že se (vzhledem k principu šifry) autorům povedla aspoň „takhle srozumitelná“ tajenka. ... Zpětně vidíme, že správné řešení je mnohem čistší, a tady se chceme podělit o historku a ne kritizovat šifru! Ale vlastně nás překvapuje, že si toho nikdo jiný nevšiml. (Taky jsme se dost nasmáli tomu, že nudné tajenky začínají „kód zní“ nebo „heslo je“, ale „vole nešil“ jsme ještě neviděli.)

Jinak díky autorům všech šifer, moc se nám to líbilo – a moc díky orgům, je to fakt prima akce!